Žatec - Letos v srpnu je to přesně 20 let od založení Spolku rodáků a přátel města Žatce. Pod zakládající listinou jsou podepsáni Petr Šimáček, Josef Zábranský a Vladimír Halamásek.
Od samého začátku spolek mj. podchycoval zájem rodáků a přátel královského Žatce a jeho regionu o historii i budoucnost města, snažil se je stmelovat a koordinovat jejich činnost ve prospěch města.
„Zvlášť jsme chtěli pomáhat v oblasti cestovního ruchu a vytvářet prostor k prosperitě města s cílem úplné rehabilitace kdysi slavného historického sídla. Podporovat zdravý patriotismus občanů, a to především u dětí a mládeže; vytvářet vazby obyvatel k Žatci a jeho tradicím. To byly hlavní důvody proč jsme se rozhodli spolek založit, přesně to bylo 4. srpna roku 2000“ – říká zakládající člen a dodnes předseda spolku Petr Šimáček.
"Podchyceno máme bezmála 650 lidí, rodáků, přátel a patriotů, ať žijí ve městě nebo kdekoliv ve světě. Aktivních je ve městě kolem 30, ti vymýšlejí, organizují, pomáhají a stejně tak v Praze. Všem bych rád i touto cestou srdečně poděkoval," pokračuje Petr Šimáček.
Na akce pak pravidelně chodí 100 až 200 lidí. Vše se případný zájemce dozví na webových stránkách www.rodacizatec.com. Jde i o členství v komunitě na facebooku nebo mají infotabuli na Kruhovém náměstí. Ovšem akce dělají i pro širokou veřejnost.
Rozhovor s Petrem Šimáčkem
Projektů, na kterých se spolek podílí, je celá řada. Které za uplynulých 18 let považujete za nejdůležitější?
Vyzdvihl bych Celosvětové setkání žateckých rodáků a přátel města Žatce 11. září 2004 v rámci oslav tisíce let od první písemné zmínky o městě. Žatec přivítal na 2,5 tisíce krajanů a příznivců města z celého světa s jejich partnery či rodinami. Dvoudenní kulturně - zábavné pořady, sportovní a další akce byly zakončeny velkým kulturním programem na společenském večeru s hudbou a tancem.
Tyto oslavy byly spojené s mezinárodním seminářem „Žatec očima věků“ v Senátu ČR za přítomnosti Petra Pitharta a dalších senátorů, poslanců a členů diplomatických sborů. Součástí oslav přímo na žateckém centrálním náměstí pak bylo „upečení“ největšího dortu na světě, což je zaznamenáno i v české Guinnessově knize rekordů.
Pokud vím, tak to není Váš jediný světový rekord…
Ano… Pořádám také velké hudební festivaly, tam padly rekordy. Na dechovkách v pražské Tesla aréně, tancovalo 4340 tanečníků pod jednou střechou na písničku Pod jednou střechou a pak v Sazka aréně, kde vystupovalo na největší dechovkové show v Evropě 16 kapel… Moderovala Dušica Slováčková se Zbyňkem Merunkou a zcela nečekaně obrátili pozornost přítomných diváků na moji maličkost v záři reflektorů a kamer… Víte, jak silný je to zážitek, když vám několik minut tleská 10 tisíc diváků vstoje a jaký je to osobní závazek pro další akce?
Vraťme se k Žatci, známá byla také vaše sázka o sud piva a týden dechovky v žateckém letním kině…
Sázku jsem vyhrál, po celý týden se zaplňoval amfiteátr na 2,5 tisíce diváků, které svážely autobusy ze všech okolních regionů. Tehdejší starosta města Jiří Farkota se vyjádřil, že jsme jediným spolkem, který umí zcela zaplnit prostor letního kina. A k tomu vyhranému sudu piva, samozřejmě jsme přikoupili další a vypil celý organizační štáb.
Před lety jste se v Žatci podílel na pořádání různých soutěží krásy. Plánujete se k tomu vrátit?
Nejzajímavější byla MISS Zlatého moku a posléze MISS Chmele a piva. Jistě by tato soutěž pokračovala dál, ale převzala to místní agentura, jejíž majitel se domníval, že organizovat takovouto celostátní soutěž je maličkost. Podle toho to dopadlo, krachem…Ovšem jsem přesvědčen, že Žatci, jako městu chmele a piva, by obnovení této missky slušelo. Uvidíme…
A kdybyste se zmínil o některých dalších akcích spolku?
Jsou jich desítky, zmíním se tedy ještě o projektech, na kterých spolupracujeme s Nadačním spolkem Saaz/Žatec a jeho předsedou Otokarem Löblem z Frankfurtu nad Mohanem. Součástí projektu „Židé na Žatecku“ je stálá expozice v žatecké synagoze a chtěli bychom vytvořit stálý Památník s prezentací kompletní historie vzniku a prvopočátky žateckého vojenského letiště, od práce při výstavbě nuceně nasazených lidí, přes německou část historie letiště, pak situace po roce 1945 až po Letecký most v létě 1948 Žatec-Bari-Haifa (Ekron).
Některé avizované projekty se dosud nerealizovaly. Například Muzeum Jana ze Žatce. To mělo připomínat kompletní historii města a život německých i českých obyvatel v něm. Ještě se počítá s jeho vybudováním? Co tomu brání nebo zabránilo?
Tento projekt je připraven opět Nadačním spolkem Saaz/Žatec, ale je ho možno podrobněji projektovat až po získání vhodné budovy ve městě, což se zatím nedaří a následně zajištění finančních prostředků, na čemž se pracuje.
Předloni měl premiéru dvoudílný film Žatecko, který ukazuje město v kontextu dějin od pravěku až po polovinu dvacátého století. Nechystáte nějaký podobný projekt nebo pokračování filmu?
Pokračování od druhé poloviny dvacátého století dějin Žatce je velice choulostivá záležitost a to se netýká jen Žatce. I historická kniha „Žatec“, která byla vydaná v roce 2004 tuto dobu popisuje velice stručně, obecně a opatrně. Také mnohé dokumenty jsou stále nedostupné nebo skartované. Ale uvidíme, co doba ještě přinese. Spíše se budeme již příští rok snažit natočit ještě žijící pamětníky Žatce v Izraeli pro dokument, který by nám přiblížil život v Žatci v první republice. A navázal by tak na již hotový filmový dokument Židé na Žatecku, kde hovoří pamětníci. Historie a současnost.
Film Žatecko se zaměřil zvláště na soužití Čechů a Němců v Žatci. Vy se v této tématice hodně angažujete, proč?
Bez minulosti neexistuje budoucnost, a jelikož byl Žatec od 18. století převážně německý, je nutné tuto minulosti znát a to ve všech pozitivních i negativních facetách. „Ne minulost jsou dějiny, ale vědění či znalosti lidského ducha o minulosti. Tyto znalosti jsou nepomíjející a v souvislostech se jeví jako dějiny“, jak řekl německy historik Johann Gustav Bernhard Droysen. Doufám, že se to ve filmu podařilo. Ale poopravil bych vás, nejde o moji angažovanost jen v soužití s Němci… Jsou to i všichni ostatní. Nebýt původních obyvatel, Židů, Němců, pracovitých volyňských Čechů a pak už i novodobých schopných Žatečanů… tak by Žatec nebyl takovým pěkným a známým městem, jakým je.
Ale v Německu se účastníte různých setkání. Jste v kontaktu s bývalými německými obyvateli Žatce. Žije jich ještě hodně? Sledují, jak se Žatec vyvíjí, jezdí ještě do města?
Již jich mnoho nežije, ale stále mají zájem o své rodné město, sledují vývoj a jezdí sem pravidelně individuálně a několikrát ročně také společně autobusy. To se týká také té další generace, která se již narodila v Německu, někteří mají velice vřelý vztah k městu, ze kterého pochází jejich rodiče, nebo i prarodiče. Až na maličkosti se jim Žatec líbí a dívají se na něj obdivně.
Zmínil jste Židy, pravidelně váš spolek spolupořádá s Nadačním spolkem Saaz/Žatec a Židovskou obcí Teplice také vzpomínkové akce na žatecké Židy. Před pár dny to bylo se slavnostním udělením cen Spravedlivý mezi národy, moderoval jste ji. Jak jste akci vnímal osobně?
Do žatecké synagogy vstupuji vždy s pokorou. Stejně tomu bylo nyní za přítomnosti vzácných hostů v čele s izraelským velvyslancem Danielem Meronem. Jsem rád, že připomněl významnou historickou událost, kdy z našeho města směřovala vojenská pomoc mladému Izraelskému státu. A nejen to, konkrétně v Žatci si například málokdo uvědomuje, že domy, výstavní vily i chmelárny, které aspirují na zápis mezi památky UNESCO postavili právě Židé. Většinou už nežijí. Uctívání jejich památky je určitě na místě, jak přímo v synagoze uvedl i Otokar Löbl.
Spolek se angažoval také v pořádání tradičních offroadových závodů v Bezděkově. Chcete v tom pokračovat?
Připravili jsme slavnostní oficiální start přímo v centru Žatce, což mělo velice kladný celostátní i mezinárodní ohlas. Rádi s pořadateli v Bezděkově spolupracujeme a podle slov šéfa akce Miroslava Kalbáče, oni s námi také. Dohodli jsme se, že ano.
Před letošní Dočesnou jste vypracoval návrh koncepce, jak by mohly slavnosti vypadat. Stěžejní změnou by bylo vymístění kolotočářů z centra města do Nákladní ulice. Letošní Dočesná proběhla bez větších změn, myslíte, že změny jsou stále potřebné a aktuální?
Vycházíme-li z našich zkušeností z pořádání podobných akcí například ve Znojmě, Veselí na Moravě, Litoměřicích, Mělníku a v zahraničí mám za to, že určité korekce jsou zapotřebí.
V sobotu 1. prosince plánujete Letecký mikulášský bál v restauraci Chrámu chmele a piva. Před ním má proběhnout beseda s piloty a kosmonauty. Kdo by měl přijet?
Slíbil přijet náš kosmonaut Vladimír Remek, záložní člen posádky žatecký Oldřich Pelčák, legenda mezi stíhacími letci Václav Vašek a další velitelé, piloti a mechanici ze žateckého vojenského letiště. Celou akci pořádáme v rámci oslav 100. výročí vzniku ČSR a jako vzpomínku na žatecké letiště. Přijede také Jan Kolář z České kosmické kanceláře a spisovatel Stanislav Kužel s jeho knihou o kosmonautech.
Jak vnímáte Žatec dnes a před 20 lety. Co se podle Vás povedlo změnit k lepšímu, co naopak udělat?
Žatci velmi pomohlo osvobození se od správy bývalého okresu, že si na rozdíl od minulosti, jako pověřené město, samo rozhoduje a hospodaří. Žatec se přeměňuje, i díky průmyslové zóně Triangl, v moderní pulzující krásné město s úžasnou architekturou. Jsem rád, že noví žatečtí zastupitelé do čela města zvolili opětovně starostku Zdeňku Hamousovou, která je i jako senátorka městu velmi prospěšná, a místostarosty Radima Laibla a Jaroslava Špičku. Zdá se, že konečně nová Rada i Zastupitelstvo začnou pro lidi, město a jeho rozvoj zdárně pracovat bez dřívějších žabomyších sporů. A co udělat? Mimo jiné v Žatci bychom si zasloužili multifunkční sportovní halu s proměnou na zimní stadion.
V Žatci jste určitě známá osobnost. Nenapadlo Vás se se angažovat v politice? Třeba kandidovat právě v komunálních volbách?
Mnozí naši členové a další občané navrhovali, abych v Žatci kandidoval. Zvážil jsem to a hodlám nadále zachovat sebe i spolek zcela apolitickým.
Co vlastně děláte v běžném životě?
Zabývám se pouze věcmi, které mne baví. Mezi ně patří například i moje umělecká galerie, ve které připravuji výstavy renomovaných i málo známých umělců.
Jaké máte koníčky, záliby, oblíbené sporty?
Motorismus, cyklistika. Rád a často cestuji u nás i po světě.
Vaše přání na závěr?
Aby Žatec nikdy nespal! A aby všichni, kteří mají Žatec „pod kůží“, městu pomáhali a do svého města se vždy rádi vraceli, tak, jako já.
