Žatec - Stovky nenápadných detailů vytvářejí unikátní město. A ty detaily jsou často spojené se chmelem. Proto Žatec usiluje kvůli své chmelařské historii o zápis na Seznam světového dědictví UNESCO. A je velká šance, aby tam byl opravdu zapsán.
Zvláštnosti Žatce studuje už řadu let pracovnice Národního památkové ústavu v Ústí nad Labem Lucie Radová. Jako památkářka zná i další severočeská města, a tak může porovnávat, čím se od Žatce liší. Zdaleka to totiž není jen dochovaný soubor desítek chmelařských objektů na Pražském předměstí. „K žateckým unikátům patří půdy na sušení chmele nad kapucínským klášterem nebo nad kostelní lodí,“ upozorňuje například Lucie Radová.
Tato nezvyklost má přitom svou logiku. Chmel a obchodování s ním vždy výrazně ovlivňoval život města. A tak když byla dobrá úroda, muselo se sušit a skladovat všude. I církevní stavby patřily k tehdejšímu běžnému životu, takže se jim to nemohlo vyhnout.
Pokud se tedy mluví o přelomu 19. a 20. století jako o jednom z vrcholů rozkvětu města, a to právě díky chmelu, je to skutečnost. Právě tehdy se nejvíc rozvíjelo chmelařské Pražské předměstí. Jenže tehdejší boom už měl staleté základy.
„Chmel měl velký význam už v době baroka. První nominace pro UNESCO se soustředila právě na Pražské předměstí, kde jsou sušárny, známkovny, sklady, vily. Ale pak se ukázalo, že i to, jak vypadá starší střed města, bylo ovlivněné chmelařstvím. Když vystoupíte na věž radnice, vidíte, jak vypadají střechy v Žatci. Tak nevypadají nikde v republice – protože pod těmi střechami se už od baroka skladoval chmel,“ vypravuje památkářka.
Tzv. volská oka na žateckých střechách, která jsou vikýři pro sušení chmele, patří k žateckým unikátům. Díky nim je střešní krajina Žatce odlišná od všech ostatních měst v Česku. Ale nejde jen o samotné vikýře.
„Město nechalo zpracovat analýzu krovů, která ukázala, že jejich konstrukce jsou jiné než kdekoliv v republice. Důvodem je samozřejmě uskladňování chmele, které vyžaduje dostatek prostoru a vhodné podmínky pro sušení. K tomu patří provětrávací vikýře, dvířka ve štítech… Změna nastala až při zavedení umělého sušení chmele prouděním teplého vzduchu na konci 19. století, nicméně při větší úrodě byly půdy stále využívány,“ popisuje Lucie Radová.
Chmel jako komodita byl naprosto výjimečný a v objem peněz, který se tu protočil v době sklizně, byl v hotovosti třetí největší v Rakousku-Uhersku. „Byli tu překupníci, banky tu měly svá zastoupení. Hodně kapitálu bylo ve městech, kde se rozvíjela textilní výroba, ale Žatec většinu těchto měst ještě předčil,“ potvrzuje Lucie Radová.
Kde je bohatství, tam je i komfort a nejmodernější vymoženosti. To platí dnes stejně jako v minulosti. Proto měl bohatý Žatec své kamenné divadlo dřív, než většina českých měst. Ale zdaleka se bohatství města neprojevovalo jen v architektuře. Žatec patřil k prvním městům, kam byl zaveden telegraf a po něm telefon. Obrovský význam měla železnice, proto byl jeden z největších vývozních pivovarů rakouského mocnářství, později známý jako Dreherův, postavený přímo u ní. A když se rozvíjel automobilismus, bylo to hned vidět i v Žatci.
„Dokládají to i novinové články z přelomu 19. a 20. století. Lidé, kteří sem tehdy přijeli, byli překvapení, že tu jsou zadlážděné silnice a kolik je tu aut. Museli si na to dávat pozor, takový automobilový provoz byl velmi neobvyklý. Chmel prostě ovlivňoval život města v nejrůznějších souvislostech,“ popsala zjištění z historických archivů Lucie Radová.
Je zároveň nutné zdůraznit, že unikátní památky se v Žatci zachovaly i díky štěstí. Za druhé světové války zničily letecké bomby v Evropě mnoho památek. Žatec ale byl bombardování převážně ušetřen. I to je důvod proč se dnes město může chlubit světově ojedinělou zachovalostí svých chmelařských, ale i středověkých památek.
Další podrobnosti na téma žatecké chmelařské unikátnosti přináší únorové vydání Žateckého zpravodaje a celostránkový rozhovor s památkářkou Lucií Radovou. Žatecký zpravodaj bude na webu města a na všech odběrných místech od 6. února.
(Tomáš Kassal)
