Ústecký kraj – Pokračování krimipříběhů je tu! Tentokrát bývalý kriminalista vysvětlí, co je to systém SEUD a k čemu sloužil. Nebudou chybět ani zajímavosti z policejních výslechů. Každý z gangu totiž zvolil jinou strategii, jak u nich vypovídat.
V tomto pokračování si úvodem řekněme něco o práci bezpečnosti a policie těsně po revoluci. Prostě o tom, že u bezpečnosti a později u policie nepracovali lidé chudí duchem. jak se často říkalo, ale stejní lidé jako všude jinde. Neměli ty prostředky jako dnešní policisté, ale o to větší chuť do práce a k objasnění případů. Sami vymýšleli systémy, jak práci ulehčit a zkvalitnit důkazní řízení. Jednou takovou věcí byl systém SEUD. Evidence odcizených uměleckých děl a to nejen státních ale i církevních ( v čemž nám církev moc nepomáhala).
SEUD
Tento systém vymysleli dva počítačoví odborníci na policejním prezidiu, a to Zdeněk Bouda a Míra Piš. Měli to o to těžší, že začínali na systému jablko a pak přecházeli do „windousů“. A o tom jaký systém bude u policie zase rozhodovali jiní odborníci. Přesto před prací těchto dvou kolegů smekám, protože se nám podařilo díky jejich Seudu ustanovit mnoho věcí a kdyby byly evidence kulturních církevních předmětů, tak bychom možná ztotožnili skoro vše a některé sochy nemusely být deponovány v různých archivech, ale mohli sloužit veřejnosti.
V roce 1995 se konal v Praze seminář policie k ochraně kulturního dědictví národů. Semináře se z naší strany účastnili přední kriminalisté z oboru ( mezi nimi i můj zástupce v týmu Jarda Zahálka), a oba jmenovaní tvůrci aplikace SEUD. Semináře se zúčastnili zástupci USA, SRN a Rakouska. Jak mi bylo řečeno mými kolegy, tak všichni zahraniční kolegové neměli o takovém systému ani tušení a náš systém obdivovali, i když se na něm dále pracovalo a stále se zdokonaloval.
JEDEN Z HLAVNÍCH ČLENŮ GANGU ZEMŘEL
Tak jsem si tady trochu poplakal a nyní zase k objasněným případům. Zde se ještě zdržím u otce a syna, kteří zkvalitnili trestnou činnost a to tím, že každému skutku předcházelo tipování ale i výběr natipovaných věcí byl kvalitnější. K potvrzení nebo vyvrácení výpovědí pachatel, především Roberta H., bylo přistoupeno i k výslechu Rudolfa H. Ten v tomto prvotním výslechu doznal kontakty s Magdalénou N., ale vše samozřejmě obrátil ve svůj prospěch. Doznal, že od ni odebíral věci, za které vyplatil 300 000 Kč, ale samozřejmě ani netušil odkud věci pocházejí, domníval se jak řekl, „že tyto věci měli lidi na půdě“. Další pokračování ve výsleších již nebylo možné, protože pan Rudolf H. Po sdělení obvinění, kde se dověděl, co je mu kladeno za vinu spáchal ve věznici sebevraždu.
STŘÍPKY Z POLICEJNÍCH VÝSLECHŮ
Nyní k tomu co jsem vám slíbil. Několik ukázek z provedených výslechů tak, jak jsem si je zapamatoval nebo mi poradili kamarádi, kteří se jich zúčastnili. Řekl bych, že tyto výslechy nevybočili ze známého rámce. Jsou pachatelé, kteří vědí, že jak se říká spadla klec a vypoví vše jak se stalo, další se při tom ještě snaží přikrýt své kamarády no a ta poslední sorta jsou osoby, kteří se řídí heslem zatloukat, zatloukat.
Tou první skupinou jsou většinou osoby již trestané, kteří vědí, že jejich výpověď jim spíše pomůže, protože případy, které jsou jim kladeny za vinu jsou podloženy výpovědí dalších osob, výpověďmi svědků, zajištěnými stopami apod. V daném případě to byli všichni přímí pachatelé. Dalším človíčkem, který vypovídal jen jednou a po dalším sdělení případů už tu váhu neunesl a ve vyšetřovací vazbě spáchal sebevraždu. Jeho syn naopak vypovídal, ale snažil se vinu od sebe odkopat, například, mluvil o tom, že na burze v Buštěhradě byl jen náhodou, že ho tam sice poslal otec, ale na zjištění jaké se prodávají věci. Když byl dotazován na to proč vyplácel Magdu, tak uvedl, že ho tím pověřil otec. Když už jsem zmínil Magdu N. Tak ona byla jedním z nejtvrdších oříšků.
Na její tak zvané vytěžení jsme nasadili zkušenou kriminalistku Dášu. Její výpověď byla důležitá, protože propojovala starou a novou skupinu. Můžu říci, že začala vypovídat až druhý den po uvalení vazby. No a poslední skupinou byli překupníci – starožitníci – prodejci. Jedním z nich byl i Pavel Č., který se skrýval i v zahraničí a byl na něho vydán mezinárodní zatykač. Tento člověk když jste ho poslouchali při výslechu, se snad ani nenarodil. Při tom si opravdu vážím našich vyšetřovatelů, když museli poslouchat takové jasné lži a nebo popsat tři listy papíru s vším poučením aby na konci tohoto výslechu byla věta „po poradě se svým advokátem odmítám výpověď“. Nepamatuji si přesné citace z výslechů, ale to jste, milí čtenáři, snad ani neočekávali.
DRZOST ZLODĚJŮ NEZNÁ MEZÍ
Ještě se zmíním o drzosti jednoho z pachatelů, který dva dny po propuštění z vazby provedl vloupání do pravoslavného kostela v Praze 6 a vše se snažil shodit na svého známého a za zneužití představitelů této církve.
Příště si připomeneme ty závažnější případy!
(Napsal V. Dvořák, bývalý kriminalista a šéf Specializovaného týmu Peruc)