Chomutov - Bohuslava Nobilisová z Domova pro seniory Písečná v Chomutově oslavila v červenci 107. narozeniny. Předat květinu, bonboniéru a dáreček jí přišel náměstek primátora Jan Mareš. “Oslavenkyně patří mezi nejstarší obyvatele města. Do dalších let jí přeji hlavně zdraví,” uvedl s tím, že v roce, v němž republika slaví 100 let, je opravdu milé se setkat s člověkem, který má tuto historii v sobě.
Paní Nobilisová je Domově pro seniory již šestým rokem a po celou dobu patří mezi nejoblíbenější klienty. Přišla ve vysokém věku, ale mentálně odpovídala mladším ročníkům, což jí vydrželo dodnes. V současné době je plně ležící, potřebuje komplexní ošetřovatelskou péči. “Velkou radost jí dělá návštěva pejsků v rámci canisterapie. Jejím charakteristickým znakem je úcta k práci personálu domova, vždy poděkuje a oceňuje náročnou pečovatelskou i zdravotnickou péči,” řekla ředitelka Sociálních služeb Chomutov Alena Tölgová.
Seniorka se narodila v roce 1911 v Lštění nad Sázavou u Čerčan. Tatínek učil na reálném gymnáziu a maminka byla v domácnosti. Měla mladší sestru a bratra. Vzpomíná si na šťastné dětství, doma dbali na dodržování starých zvyků, hlavně o Vánocích. Vystudovala gymnázium s maturitou v Pardubicích, poté pracovala jako úřednice zemského úřadu v Praze na Smíchově. Za války byla nasazena na nucené práce do zemědělství, kde škubala husy a třídila vejce. “Po válce potřebovali kantory do pohraničí, tak jsem se přeškolila na učitelku. Učila jsem pak celý život i v důchodu. Ve škole jsme také hráli divadlo a jezdili na výlety. Vzpomínám, jak jsme na jednom výletu přecházeli řeku Ohře a jednomu chlapci uplavaly boty. Byl to velký průšvih a boty jsem musela uhradit,” zavzpomínala.
Za manžela si vzala spolužáka z gymnázia, který byl také učitel. Z počátku bydleli v Pardubicích, pak se přestěhovali do Chomutova. Velkým koníčkem Bohuslavy Nobilisové bylo cestování. “Jakmile vyšel kalendář Čedoku, hned jsem ho prolistovala a hledala, kam bych zase jela. Také mě moc bavilo čtení detektivek,” dodala.