Ústecký kraj, Karlovy Vary – Bezohlednost často komplikuje záchranářům práci. Naposledy se o tom přesvědčili, když na silnici mezi Karlovými Vary a Lubencem zachraňovali čtrnáctidenní miminko, které v autě upadlo do bezvědomí. Nedočkaví řidiči nadávali hasičům za čtvrthodinovou uzavírku silnice kvůli přistání vrtulníku.
O pomoc při zajištění přistání vrtulníku požádala karlovarské hasiče v neděli odpoledne posádka záchranné služby. Na silnici I/6 lékař pomáhal při náhlém bezvědomí malého čtrnáct dní starého novorozence, který v tu chvíli cestoval s rodiči v autě. Lékař vyhodnotil stav dítěte tak, že požadoval pro jeho transport do nemocnice záchranářský vrtulník.
Přivolaní hasiči na místě zásahu vše připravili, provoz na frekventované silnici I/6 ponechali až do chvíle, kdy se jim vrtulník objevil nad hlavami. Teprve poté velitel zásahu nařídil úplné uzavření úseku silnice, kde přistál vrtulník.
Lékař z letecké záchranné služby společně s kolegy z karlovarské záchranné služby dítě na přístrojích přeložili do vrtulníku, který malé dítě transportoval. Ihned poté byl provoz na silnici v obou směrech opět zprovozněný, celá uzávěra trvala deset až patnáct minut.
Během přípravy malého pacienta na přeložení ze sanitky do vrtulníku, kdy lékaři pracovali uvnitř sanitky, se hasiči a policisté setkali s velmi nepříjemnou reakcí řidičů čekajících v koloně. Ti se velmi hlasitě a poměrně nevybíravě dožadovali průjezdu místem zásahu kolem záchranářského vrtulníku a sanitek s tím, že prý vidí, kolik je tam na průjezd místa a že stejně nikdo nic nedělá, jen prý hasiči spí v autě a nic se neděje.
Průjezd motoristům byl umožněn až po odletu vrtulníku, pro všechny zasahující i s ohledem na vážnost situace byly tyto reakce řidičů velmi nepříjemné.
Nejedná se zdaleka o ojedinělý případ. Téměř při každé dopravní nehodě i ostatních událostí se záchranáři potýkají s bezohledností přihlížejících či ostatních účastníků událostí. Každé vyžadování průjezdu či čehokoliv jiného, pokud se požadavky bezprostředně netýkají samotných záchranných prací, je pro zasahující záchranáře velkou komplikací. Při každém zásahu se všichni zasahující snaží o co nejmenší omezení všech zasažených a pokud dojde k úplnému uzavření například komunikace, tak je to vždy z důvodu nutnosti bezpečnosti v místě zásahu a vždy jen na nezbytně nutnou dobu.
Zdržení několik minut, či desítek minut v koloně není žádným výrazným zásahem do běžného života v porovnáním s následky událostí, které záchranáři v místě událostí řeší a kvůli kterým jsou tato omezení aplikována. Trpělivost a jistá míra ohledů je tak na místě.
