Louny - 12. května nás opustil člověk, který celý svůj život zasvětil skautingu, do jehož řad vstoupil v Lounech roku 1935 a kde se postupem času díky svým pevným a neměnným postojům stával pro ostatní vzorem, morální autoritou, osobností.
Dlouhodobě se podílel na výchově mnoha generací, kdy úročil své bohaté životní zkušenosti, a že jich bylo na rozdávání (sklonek 1. republiky, okupace, protektorát, nacisty zbouraný tábor, likvidace skautských kronik komunisty, normalizace, příchod sametové revoluce).
V době zákazu skautské organizace pracoval s mládeží v TJ Lokomotiva Louny a poté i v turistickém oddílu při Praga Louny. Pořádal kurzy, soutěže, závody, srazy, vzpomínková výročí a letní tábory, aby se pak vždy rád vracel do svého bytu na sídlišti, kde se z okna díval na vzrostlou borovici a kde jeden celý pokojík byl proměněn v jakousi útulnou klubovnu.
Pan Procházka, mezi přáteli „Standa“, miloval od dětství přírodu, přitahovala ho kanoistika a později se stejným zaujetím pečoval i o zahrádku poblíž Ohře, v níž trávil pohodové chvíle s rodinou a kam zval i kamarády.
Kdykoli jsem s ním v poslední době hovořil, vždy se řeč nakonec stočila na vyprávění, v žádném případě nudné, o Standově skautské práci a o sepětí s dětmi a mládeží, v nichž viděl naději a budoucnost národa. Proto jsem se v duchu těšil, že „Nejmladšímu vlčeti“, jak se mu začalo v posledním čase přezdívat, přinesu 23. července k jeho životnímu jubileu jako malý dárek knihu „Louny 1989 – 2019“, aby při četbě objevil na stránkách 79, 100 a 121 sám sebe. To už, bohužel, nestihnu.
Pokud stále představuje ve skautingu do špalku zaťatá sekerka symbol započaté práce, tak tentokrát již natrvalo zůstane u Standova špalku s nespočtem záseků ležet pouze vedle něj…
Za všechny, které pomáhal formovat, aby byli lepšími a ušlechtilejšími,
Vladimír A. Hons
