Podbořany - Prvorepubliková platidla, peníze v 10 jazycích, bankovky s Gottwaldem, tuzexové bony, terezínské poukázky… Celkem 111 papírových platidel vystavuje v podbořanském muzeu sběratel Miroslav Švarc. Záměrem je představit vše, čím se na území Československa a následně České republiky platilo za posledních sto let. Čtenářům autor expozice radí, co se vyplatí si dnes schovat.
Právě letos i totiž připomínáme 100 let česko-slovenské koruny. Těsně před 101. výročím vzniku Československa vystavil podbořanský zastupitel Miroslav Švarc nejen stoletou korunu, která má dnes na numizmatickém trhu hodnotu ve statisících. Ukazuje také platidla, která neměla nikdy nákupní hodnotu, zato jsou hrůzným mementem nejen v takzvaných Sudetech: třeba bankovky z terezínského židovského ghetta, z období 2. světové války.
Jak se člověk dostane ke sbírce peněz?
„Děti po revoluci běžně dostávaly pod stromeček auto na dálkové ovládání, já dostával bankovky,“ prozrazuje Miroslav Švarc, že jeho vášeň pro numizmatiku začala celkem brzy.
Jeho sbírka, která je instalována v Muzeu Podbořany, začíná oběživem z dob Rakouska-Uherska. „První československé bankovky jsou vlastně ty nejvzácnější. Ty jsem získal v kopii, protože jejich cena je dnes ve statisícových až milionových částkách. Nedají se již skoro nikde sehnat. I na Pražském hradě byly vystaveny jen duplikáty,“ zdůrazňuje Miroslav Švarc.
Rovněž jeho úplně první úlovek do budoucí sbírky, s kterou začal několik let po Sametu, byla jedna z rakousko-uherských, kterou mu dala spolužačka v šatně. „Vytáhla ji srolovanou z kapsy a řekla: To mám po babičce, to by tě mohlo zajímat. Druhá moje bankovka byla tisícikoruna, kterou jsem koupil ve starožitnictví v Lounech – krásný portrét dívky od Josefa Mánesa. A tak se to začalo rozrůstat. Sám jsem si pak na střední škole kupoval bankovky v antikvariátech,“ vzpomíná starožitník.
Bony a klid?
Sondou do socialismu, který většina z návštěvníků pamatuje, jsou například tuzexové bony. „Nepodařilo se mi již sehnat bony vyšší hodnoty než 50 haléřů a jedna koruna,“ dodává, když připomíná doby socialistického Tuzexu, jehož síť obchodů fungovala chvíli ještě i po Sametové revoluci. Za bony neboli „odběrní poukázky na nákup exportního zboží“ či za valuty zahraničních měn zakoupit zahraniční, v nich bylo možné pořídit hlavně západní sortiment zboží, který nebyl dostupný v běžných prodejnách. Akciová společnost Tuzex přešla do likvidace v roce 1998, tedy devět let po revoluci.
Revoluční rok 1989 připomíná také „sporná bankovka“ neboli stokoruna s Klementem Gottwaldem ze série posledních československých peněz. Češi i Slováci s ní odmítali platit a vědomě ji poškozovali. „Tyto výrazné barevné bankovky z 80 let pamatujeme všichni, přitom jméno výtvarníka není moc známé. Od První republiky byli hlavními ilustrátory platidel Alfons Mucha a Max Švabinský, ale tato je od Albína Brunovského,“ prozrazuje Švarc.
Peněžní poukázky jsou historické memento
Pochmurným historickým mementem pro takzvané Sudety a česko-německé vztahy jsou připomínky na veškerá nacistická zvěrstva: Pořadatel proto překvapil vystavením platidel z někdejšího židovského ghetta Terezín na Litoměřicku.
„Terezínská platidla, respektive poukázky, jsou jedním z dochovaných artefaktů, o kterém se málo ví,“ podotkl sběratel. Sloužili sice k placení, ale nebylo v podstatě pořádně co za ně zakoupit. Byly tak víceméně součástí promyšlené propagandistické funkce ghetta z doby, kdy na Německo ve 40. letech minulého století byl vyvíjen ze zahraničí nátlak a nacisté připravili „terezínské městečko“ – mystifikaci ve stylu Potěmkinových vesnic, a dovolili návštěvu Mezinárodního výboru Červeného kříže. V té době dokonce vznikla i „Banka židovské samosprávy“, tištěné poukázky dostávali vězni naoko jako mzdu za práci – sice si je mohli do banky ukládat, reálnou hodnotu však pozbývali.
Terezínské poukázky z let 1943-45 lze dodnes sehnat na numizmatických portálech, například padesátikorunová má hodnotu kolem 850 korun, desetikorunová kolem šesti set. Jednokorunová se nabízí ale i za 650 korun.
Nechybí ani platidla protektorátní, slovenské koruny z období Slovenského štátu za 2. světové války, emise moskevské a londýnské, bankovky po měnové reformě, nebo i kolkované bankovky, které platily do vzniku České republiky. Na panelech lze nalézt i ty, které se považují za nekrásnější – tisícikoruna z roku 1934 podle návrhu Maxe Švabinského a rytce Karola Wolfa. V roce 1937 dokonce získala za výtvarné ztvárnění ocenění na mezinárodní výstavě v Paříži.
Co začít sbírat, aby se to vyplatilo
Co bychom nyní, například i v souvislosti se Sametem i posametovou dobou, měli sbírat, aby to byla dobrá investice? „Vzhledem k tomu, že jsem starožitník, tak doporučuji sbírat všechny staré krásné věci po předcích. Neměli by se jich lidé zbavovat, ale nechat si je jako artefakt po rodičích, prarodičích, ale i jako vzpomínku na minulost – na to, co nám tito lidé zde zanechali. Konkrétně šperky, nábytek, obrazy, ale i veškeré dokumenty dochovaných po konkrétních lidech, fotografie, psaná korespondence…“ uvádí příklady.
https://www.youtube.com/watch?v=CIYiFt9GkMA
A co kdyby koruna skončilo a nastoupilo euro? „Hodnota by se zvedla – už dneska jsou české koruny sbírány. Například padesátikoruna a dvacetikoruna z naší doby, které přestaly platit v roce 1997 a byly nahrazeny kovovými, jsou už dnes sběratelským artiklem. Na dnešních papírových korunách jsou totiž dnes například nějaké odchylky, série, takže jsou stále drženy,“ vysvětluje a dodává: „A samozřejmě od roku 1993, kdy vznikla česká koruna, tak se průběžně obměňují, například co se týče různých ochranných prvků – v devadesátých letech jich nebylo na papírové koruně tolik, dnes je jich více.“
Organizátor podbořanské výstavy „Papírová platidla Československa“ se nechal volně inspirovat letošní výstavou České národní banky „100 let česko-slovenské koruny“, která se konala pod záštitou prezidentské kanceláře a byla pro velký zájem prodlužována.
Miroslav Švarc je mimo jiné zastupitelem v Podbořanech, pracuje jako starožitník z Prahy.
Projít si příběh československé a české koruny od roku 1919 do současnosti, mohou zájemci od 25. října do konce ledna příštího roku. Muzeum Podbořany, kde je expozice instalována hned ve vestibulu, je možné navštívit po domluvě, kontakty jsou uvedeny na stránkách instituce.
- Autorka: Lucie Bartoš
