Kryry - „Ne všechno jsme schopni udržet v rukou lidských. O tom svědčí jména na tomto pomníku. Jsme ale schopni znovu připomínat zapomenuté věci, a zanedbané věci znovu přivádět do krásy,“ zaznělo začátkem září ve Stebně u Kryr z úst křesťanského jáhna, který přijel posvětit Památník obětem povodní z roku 1872. Ten připomíná smrt dětských i dospělých obětí. Nyní po renovaci se stal oživlým mementem s mnoha poselstvími.
Příběh nezapomenutých jmen
Loni v květnu se členové Okrašlovacího spolku Stebno 2020 sešli u pochroumaného torza pomníku. Připomínal tehdy 145 let ode dne, kdy velká voda během bouřlivého večera dorazila k náhonu zdejšího mlýna a parní pily, a bez milosti jej provalila. Při prolomení střechy v mlýnici zahynulo sedm lidí, kteří se zde ukryli před deštěm. Byly mezi nimi i čtyři děti. Jména všech jsou dnes na pamětních deskách vyryta.
Místní se rozhodli poškozený vzpomínkový monument zrenovovat. Spolu s chalupáři odstranili svépomocí náletové dřeviny v okolí, potom položili žulovou dlažbu při patě pomníku, na jaře tohoto roku opravili specialisté litinový kříž – původně se myslelo, že je kovový a pochází ze zbytků někdejšího parního stroje pily, ale znalci tuhle část legendy nyní vyvrátili. V červenci renovovali restaurátoři i nápisy. Podstavec byl zhotoven z kamenů z původního komína. Vše pod dohledem restaurátorské dílny manželů Jahodových z Kozojed.
Děkujeme dobrému dílu…
Nyní bylo obnovené „kamenné memento“ slavnostně představeno a požehnat mu přijel i jáhen Daniel Váhala z Římskokatolické farnosti Lubenec. Máme si u této příležitosti připomenout hned několik skutečností:
„Za prvé: Vzpomínáme na tragický osud lidí, jejichž jména jsou na podstavci tohoto kříže.
Za druhé: Děkujeme dobrému dílu lidských rukou, které se podílely různou měrou na obnově tohoto místa.
Za třetí: Chceme toto místo uchovat a předat dalším generacím.“
Pomník obětem povodní z roku 1872 stojí na druhém břehu Podvineckého potoka, kde po mlýnu zůstala sotva památka, jen zbytky zříceniny nedaleko železničního viaduktu. Má se stát mimo jiné novým cílem turistických vycházek. Ponese dále smutný příběh, který zdejší obyvatelé nechtěli nechat vyhasnout. V plánu je proto osazení informační tabule a zařazení lokality do turistických tras. „Budeme s Petrohradem, kde je zámek, hovořit o propojení stezky. Přibyla by tak další atraktivní záležitost pro turisty pěší i na kole,“ poznamenal Tomáš Ratiborský, předseda Okrašlovacího spolku Stebno 2020 a člen Sdružení nezávislých kandidátů Stebno-Běsno-Strojetice.
Kde můžeme být v dobrém pospolu
Žehnání - nebo jinak dobrořečení - je úkon, kdy místo, věc nebo člověka svěřujeme do rukou Božích. „Vyjadřujeme tím skutečnost, že ne všechno jsme schopni udržet v rukou lidských. Jak také koneckonců svědčí jména na pomníku. Jsme ale schopni věci zapomenuté znovu připomínat, věci zanedbané znovu přivádět do krásy. A tehdy je s námi i Bůh,“ vysvětlil emotivně laický kazatel Váhala, který předtím četl úvodní text evangelia Svatého Jana.
Na závěr svěcení zazněla z úst křesťanského kazatele ještě další slova: „Prosíme za tragicky zemřelé, jejichž smrt připomíná toto místo: Odměň jejich utrpení slávou života věčného. Prosíme také za dobré dílo všech, kteří se podíleli na opravě tohoto místa, ať jim toto dílo pro druhé přináší opravdovou radost. Prosím i za obyvatele Stebna, ať stále nacházejí místa, kde mohou být v dobrém pospolu.“
Oprava kamenného mementa stála celkem 106 120 korun. Sesbíralo se na ně po troškách díky nadaci Občanské fórum, Fond LOGIT ve spolupráci s Ústeckou komunitní nadací, obecní pokladně a spoustu peněz ušetřili svou prací i všichni, které nadchlo znovuoživení připomínky smutné události. „Ruku k dílu přiložili kolegové ze spolku a také sousedé, kteří materiálně přispěli: Rodina Vrhelů zapůjčila žebřík a techniku, Šenkovi pro změnu lešení, Kubíkovi darovali žulové kostky pro vyskládání obruby, štěrk darovala rodina Opatů,“ zmínil Ratiborský.
Osada, která překvapuje i starostu
„Ve Stebně žijí zapálení lidé. Zaslouží si finančně podporovat více, aby zde kulturní památky zůstávaly, dařilo se je obnovovat a připomínaly historii okolí. Je to dobrá myšlenka,“ byl mile překvapen starosta Kryr Miroslav Brda, když k hotovému dílu dorazil. „Když se to zanese do turistických map, najdou si cestu turisté do Stebna, i do blízkého petrohradského zámku, a za to vám mockrát děkuji. Jsou tu ještě čtyři památná místa, která by bylo dobré opravit,“ dodal. Výhledově je prý ale možné se podílet víc, protože je vidět, že stebenský spolek má perspektivu.
„Jezdí sem i hodně chalupářů, protože Stebno je klidná hezká vesnička, kde si spolu s místními obyvateli vzájemně pomáhají,“ ocenil, jak se osada - „odstrčená“ od Kryr zhruba 9 kilometrů - dokáže sama postarat o svou lokalitu a udržovat vztahy se starousedlíky i nově příchozí generací.
V rámci sobotní akce nabídla dětem i dospělým také divadlo pod širým nebem. Chomutovský ansámbl „NaOko“ přijel s pohádkovým příběhem Kráska a zvíře a historickou komedií On Claudius. Sklidil ve vesnici, kam na akci přijeli i lidé z Podbořan, nečekaný úspěch. Zejména nadšením dětí byli samotní herci překvapení, vynikající zábavu tak nekazila ani nepřízeň deštivého počasí.
Opilci a zachráněná socha
Okrašlovací spolek už plánuje práce na dalším díle, které má v krajině morální i historickou hodnotu. Opraví křížek na návrší u silážních jam, mezi dvěma kaštany u cesty ze Stebna na Blatno. Jde o litinový kříž s ukřižovaným Ježíšem, kterého v dolní části doplňuje postava zřejmě svaté Barbory, patronky horníků. „Světili jsme jej vloni s katolickým farářem Richardem Polákem z Kralovic. Chceme ho ale z pískovcového podstavce sundat a místo něj umístit původní sochu, kterou jsme obdrželi darem od místního Františka Jelínka, který ji zachránil,“ prozradil Ratiborský.
Původní sochu někdy na přelomu 50. a 60. let minulého století totiž z fundamentu srazila banda opilých mladíků a těžce ji poškodila. Nyní o skulpturu Odpočívajícího Ježíše pečují restaurátoři. „Po dohodě s památkáři ji chceme vrátit na původní místo, abychom zdejší krajinu zachovali v podobě, ve které zde byla kolem roku 1770. Je potřeba mít úctu k práci našich předků,“ dodává Tomáš Ratiborský. Půjde opět o poměrně náročnou záležitost. Oprava se odhaduje na zhruba 90 až 100 tisíc korun.
AUTOR: LUCIE BARTOŠ
