Ústecký kraj - Probouzející se jaro láká na cyklovyjížďku. V Krušných i jiných horách může být ještě trochu zima, takže kam?
Zveme vás k Labi. Pojedeme z Děčína podél řeky, výlet je proto nenáročný a s malým převýšením, vhodný i pro středně vyspělé cyklisty. Nabídneme vám úsek dlouhý něco přes padesát kilometrů.
U řeky
Hned na začátku cyklostezky mívají pravidelně stanoviště cirkusy či lunaparky. Také se můžete rozhodnout, zda se nevydat na opačnou stranu a jet po cyklostezce do kouzelného německého lázeňského městečka Bad Schandau. Či ještě dál, třeba až k moři…! Tak dlouhá je jedna z páteřních evropských tras. Směrem do Německa ale okolí cesty tak malebné není, byť za projetí také stojí. My pojedeme zpět do Čech, krásnou částí v úseku Děčín – Ústí nad Labem (25 km).
Stezka je převážně asfaltová a jen občas odbočí od řeky, ke které se zase brzy vrací. Šlapání nám zpestřují výhledy na plující lodě, které jsou obvykle pomalejší, ale vzhledem k našim zastávkám nám mohou dělat doprovod velký kus cesty. Oko potěší střídající se krásné scenérie labského údolí, a to jsme ještě pár kilometrů před věhlasnou Portou Bohemikou, bránou Čech.
Častá krytá odpočívadla vybízí k odpočinku, instalované mapy k lepšímu zorientování, cedule popisující místní pamětihodnosti či zajímavosti k poučení. Odbočky do vesnic, přiléhajících ke stezce, zase k teplému občerstvení. Můžeme také obdivovat hustou síť „řopíků“, malých vojenských bunkrů z třicátých let, které si majitelé různě opravili.
Jeden z řopíků na cestě. Foto: V. Novotný
Míjíme či dojíždíme (taky předjíždíme nebo naopak) kola, koloběžky, in-line bruslaře, chodce, tandemová kola a další nejroztodivnější vozítka a šlapadla. Jedou na nich turisté mnoha národností. V sezóně to chce trochu opatrnosti a pozornosti. Pro lepšího nebo pospíchajícího cyklistu není problém rozjet svůj stroj čtyřicítkou a pak i vaše dvacítka proti němu stačí k pořádné ráně… Na kole pád na rozdíl od běžek bolí hodně.
Restaurace či stánky na trase nebo blízko ní? V Děčíně (třeba Kocanda) jsme ještě svěží, takže až něco z dalších kilometrů: Těchlovice, Malé a Velké Březno, Svádov-Olšinky, samozřejmě Ústí, později Sebuzín, rozhodně dvě zařízení v Libochovanech. Pak už přijde Porta Bohemica a po ní proti sobě přes vodu Velké a Malé Žernoseky. Ale to už jsme poněkud popojeli, takže ještě na chvíli v popisu zpátky.
Před Ústím se stezka napojuje na silnici a musíme tak jet po krajnici. Naštěstí jen kousek. V krajském městě se nabídne úchvatný pohled na Mariánský most. Ten v jeho masivnosti podjedeme, konkrétně pravobřežní konec. Cesta pokračuje po vyvýšeném střekovském nábřeží, které je tak široké, že dokonce poskytuje prostor pro bruslaře či chodce a cyklisty zvlášť. Projedeme pod hradem Střekov a teď si přijdou na své milovníci technických památek. Nádherná Masarykova zdymadla stojí za zastávku.
Otáčíme domů
Za Ústím se již blížíme k žernoseckému přívozu. Pokud je ještě příliš brzy (březen), tak loď nejezdí a na druhou stranu (a tím pádem i do Lovosic) se nedostaneme. Uváděná provozní doba přívozu je zpravidla od května do října. Škoda, povede-li se tak slunečná a teplá sobota jako třeba letos 23. března, zájem by určitě byl… Takhle je nutno zvolit druhou variantu, pokračovat do Litoměřic a odtud domů třeba vlakem.
Tak šťastnou cestu a bez defektu!
Další informace také najdete na webu věnovaném Labské stezce.
